Ačkoli je vedoucím tohoto více než zajímavého mezinárodního projektu nizozemský muzikant Michael Spapé, téměř veškerá tvorba neklasicistních H.E.R.R. (Holy Europe, Rome Reborn) zůstává mediálně spojena s Angličanem Troyem Southgatem, pro mnohé kontroverzní osobností, která ovšem na druhou stranu odvedla na scéně již velký kus práce. Nyní je venku v pořadí již šesté album. Překvapivé je, že H.E.R.R. zatím nenavázali druhým dějstvím na desku “Vondel´s Lucifer”. Ta byla vydána v roce 2007, aby po ní záhy přišel krátký exkurz ve formě mini-cd „Fire and Glass“ a nyní, navíc ještě po „odskoku“ Troye Southgatea k natočení jedné desky vlastního projektu Seelenlicht, vychází další epos, tentokrát věnovaný specifickému období prvních dvanácti císařů římského impéria po pádu republiky.
Album XII. Caesars je inspirováno knihou „De Vita Caesarum“ (Život císařů) Gaia Suetonia Tranquilla z roku 121 n.l., sepsané během vlády císaře Hadriana. Deska je tematicky rozdělena na 4 části. První, „Julio-Claudian“, reflektuje období let 31 př.n.l. – 68. n.l., tedy vládu juliovsko-klaudiovské dynastie od Augusta, až po Nera, po jehož smrti se impérium dostává do krize. V části „Year of four emperors“ se dostáváme do kritického roku 68 n.l., kdy se na trůně vystřídali celkem čtyři imperátoři (Nero, Galba, Otho a Vitellius). „Flavian“ nás vrací do poněkud stabilnějšího období vlády flaviovské dynastie a „Epilogue“ je závěrečnou elegií nad uzavřením jedné epochy. Epochy, kdy sice Řím stále mířil ke svému vrcholu, ale kde už se začaly objevovat první známky rozkladu.
Z vizuálního hlediska nás ihned zaujme precizní 16-ti stránkový booklet. H.E.R.R. umí nejen překvapit, ale také solidně zapracovat na vlastní non-muzikální prezentaci a image. Hudebně představuje „dvanáct císařů“ menší ústup z pozic megalomanských kompozic směrem k pomalejším, melodičtějším kusům, někdy jdoucích až do vysloveně hravých pasáží. To v mnoha ohledech dělá z „dvanácti císařů“ skutečnou operetu. Tématicky se střídají vážná témata s méně vážnými, někdy i vtipnými, až se zdá, že si z posluchačů v jistých momentech dělají H.E.R.R. i legraci (například v „songu“ „Neroica“ kde nechávají „mluvit“ samotného císaře, údajně majícího na svědomí zapálení Říma: „I am just the Emperor, I can be anything. . .I am the Emperor, I am Nero, history will remember me!“).
Co je překvapivé, že poprvé H.E.R.R. využili digitálního orchestru. Zvuk je však natolik precizní, až se zdá, jakoby celé album provázely nástroje skutečně „živé“. Nejčastěji se objevují samozřejmě housle, ale i violoncella, trumpety, ale samozřejmě i elektrické klávesy. Po hudební stránce je album vskutku brilantní! Preciznost takového neklasicistního kusu možná trochu v jistých pasážích narušuje Southgateův zpěv a deklamace, který je možná někdy až příliš procítěný, jindy zase vágní, měkký, až budí dojem, že by mohl předvést více nasazení. To se týká zejména druhého songu „Pax Romana“, nebo „No love returned“, kde připomíná více zamilovaného barda. Někde prostě Troyův zpěv lehce kazí dojem, ačkoli si na druhou stranu bez něj HERR lze jen velmi těžko představit.
A jaké songy lze jednoznačně doporučit? Především hned první, „The Queen of Bythinya“, který ukazuje muzikální mistrovství H.E.R.R., „Saturnalia Caligula“, „Hear them Cheer“ a také závěrečné, poněkud pomalejší a melodičtější kousky „The Eagle Standard“, nebo „Via Roma“.
H.E.R.R. si za svoji poslední desku jistě zasluhují pokud možno co nejvyšší hodnocení, byť zde můžeme nalézt jisté mouchy. Můžeme a budeme doufat, že se z nich poučí a druhého pokračování eposu Joosta van Rondela bude absolutním trhákem. Každopádně, „Dvanáct císařů“ i tak zůstává jednou z nejzajímavějších desek letošního roku a pro milovníky neoklasicistní a historické tvorby jasná volba.
Některé ukázky z alba na profilu myspace.
Cold Spring Records, 2009.
tracklist:
Julio-Claudian
1. The Queen Of Bythinia
2. Pax Romana
3. The Old Goat’s Garden
4. Saturnalia Caligua
5. Old King Log
6. Neroica
Year Of Four Emperors
7. Hear Them Cheer
8. The Age Of Blood And Iron
9. The Moon Devours The Sun
Flavian
10. The Eagle Standard
11. No Love Returned
12. Of Vice And Vertue
Epilogue
13. Via Roma
[...] při této příležitosti vzpomenout na celkem nedávné počiny „Pantheo Legia Musica“ a „XII. Caesars“. Navíc je to úplně odtažené od repertoáru Kataklysm, takže nás logicky mohou napadat [...]