Pantheo Legia Musica, úspěšný produkt spolupráce mezi členy industrialových projektů Cataclysm Sculpture a Aeldaborn dokazuje, že kreativitě a nápaditosti se v muzice meze nekladou, zvláště ne v oblasti, jakou je neofolk, nebo martial industrial. Pantheo Legia je tím druhem hudebního projektu, zaměřeného vždy na jeden konkrétní jev, myšlenku, či věnovaného jednomu zajímavému fenoménu. Nazývají-li zahraniční labely a magazíny tvorbu PLM jako „ancient industrial“, trefují pověstný hřebík přímo na hlavičku.Per Aspera ad Astra, česky toliko „Přes obtíže ke hvězdám“, je deskou, vedenou fascinací starověkým Římem, jeho legiemi, císařstvím, estetikou, kulturou a historií. Je jak dávný odraz římské mentality, šepotu bohů, a legií, kráčejících za smrtí a slávou. Místem střetu těchto vlivů a tradic je Pantheon – místo všech bohů – zde snad i dokonce symbolicky zvolen jako název hudebního projektu, pro který není duch Říma mrtev a který naopak reinkarnací v uměleckém vyjádření PLM dochází ke svému znovuobjevení a znovuuchopení.
Německý label Thonar Records vydal Per Aspera ad Astra snad náhodou, ale spíše cíleně 15. března tohoto roku. Tedy v den výročí zavraždění Gaia Iulia Ceasara! To jako by se podepsalo na vyznění celé desky, při jejímž poslechu se nemůžete zbavit dojmu monumentality a heroismu, hraničící s válečným fatalismem. Snad to byl ale cíl hudebníků, neboť jak jinak vyjádřit hold Římu a jeho legiím, než alespoň kulturním vyjádřením respektu k hodnotám, které fádní moderní svět zapomněl? Co dnes znamená čest, věrnost, pýcha, sebeobětování? Pantheo Legia Musica je svébytným vyjádřením výsměchu moderním idolatriím, nicotnému zahledění se do principů lidské malosti, dnes ústící ve všeobjímající víru v principy lidských práv, humanistické etiky a demokracie. Pochodující šiky legií, zvuk válečných bubnů, trub a fanfár, ryk válečných vřav, hymnus Appolonovi, čarovná krása zasvěcených lesů a Pompejí, jejichž osudem bylo zhynout pod náporem přírodní moci, aby se staly nehynoucím zachycením Říše a mementem pro budoucnost, Senát a Věčné město – to jsou hodnoty a věci, pro které stojí za to žít a zemřít.
Takřka válečné poselství alba Per Aspera ad Astra se vkusně prolíná s notnou dávkou mystiky a sentimentu. Střídání tvrdých, anticko-industrialových pochodů, dunivých válečných fanfár a poklidných, až baladických kompozic jakou je třeba Sacred Grove, nebo teskná a chmurná Pompeii, nebo hymnus na bohy slunce a básnictví (Hymn to Kaliope & Apollon) je výrazné, silné a podmanivé. A být vytržen z takového cyklu úderným bitevním pochodovým rytmem songu Asia Minor, jen málo chybí myslet si, že se člověk ocitl kdesi na bitevních polích u Zamy, Allie, Kynoskefal, Karrh, Farsálu, nebo u Aktia.
Řím, Řím a ještě jednou. Věčné město, zdá se, nikdy neumírá a jeho duch se neustále rodí znovu. Tentokrát v podání umělecké tvorby projektu Pantheo Legia Musica, jehož protagonisté velmi vřele překvapili. Per Asperam ad Astra!
Prezentace na myspace i s hudebními ukázkami
Související články:
[...] na druhou stranu, můžeme při této příležitosti vzpomenout na celkem nedávné počiny „Pantheo Legia Musica“ a „XII. Caesars“. Navíc je to úplně odtažené od repertoáru Kataklysm, takže nás [...]