Vážení čtenáři,
Vzhledem k tomu, že stránky hudebního magazínu Fanfares of Europe jsou se stránkami Délského potápěče částečně provázané, redakce obou projektů usoudily, že z hlediska odstranění zbytečné duplikace, ale také s ohledem na úsporu času a sil bude lepší oba projekty sjednotit.
Od dnešního dne se tedy kulturní e-zine Fanfares of Europe, zaměřený na nekonformní a alternativní hudební styly jako neofolk, ambient, hudbu identity nebo martial industrial, stává integrální součástí stránek Délský potápěč, kde bude tvořit svébytnou kategorii.
Od této chvíle považujte tento web za uzavřený, stránky již nebudou aktualizovány.
Děkujeme za pochopení a vynasnažíme se i nadále odvádět kvalitní práci k vaší spokojenosti.
Redakce
Umělecké transfigurace patriotismu, pout k mateřské zemi, historie, jednotlivých tradic, či věnování známým osobnostem, ať už státníkům, umělcům, nebo tvůrcům myšlenek, se neobjevují pouze v tvorbě rozličných neo-folkových, ambientních, či temných a tvrdě industrialových, skutečně avantgardních a elitářských hudebních formací. Nalezneme je i v tvorbě kapel, pohybujících se v rámci stylů, které jsou širším masám podstatně přístupnější. Tím samozřejmě nechci nijak snižovat bezmála světovost takových hudebníků, jakými jsou třeba slovinští 
Uběhly dva roky a dočkali jsme se další desky od neklasicistního projektu Seelenlicht, který je dílem Troye Southgatea, který ale zároveň nepředstavuje pouze boční oddech pilotních H.E.R.R., nýbrž rovnocennou, paralelní aktivitu. Na projektu spolu se Southgateem spolupracovali, stejně jako v případě prvního alba, „Gods and Devils“, lidé z Kammer Sieben. Zatímco předešlá deska byla spíše melancholická, „Love and Murder“ přidává zejména časté využití psychedelických kytar sem tam téměř bitevní náladu. Tématicky Seelenlicht zůstal věrný původnímu zaměření: oslava evropské tradice a postesk vykořeněného umělce ve světě ztrácejícím smysl. Vděčným zdrojem inspirace zůstala jak indoevropská a antická mytologie, tak také tvorba německých romantických autorů.
Stejně jako na předchozím albu “Ot serdca k nebu” se na nové desce moskevské ARKONY podílelo neobvykle velké množství hostů. Já napočítal osm instrumentalistů (včetně Vladimíra Čerepovského, který skvěle obohatil i minulou desku), deset zpěváků, navíc i smyčcový kvartet a pěvecký sbor. Monumentálnost novinky “Goi, rode, goi!” předznamenával i přes osm minut trvající trailer, představující jednotlivé skladby, ve kterých ARKONA znovu předvedla, o co v její hudbě jde – nikoliv jen o v současnosti tak populární folk a pagan metal, ale o jeho spojení s konkrétními příběhy, nerozdělitelně spjatými s tradicemi, historií a folklórem země, na kterou jsou Rusové náležitě hrdí. Co však ARKONU vynáší o velký kus nad pomyslný pagan/folk metalovým trůn, je provedení jednotlivých skladeb a to, že je v nich cítit slovanská “duše” (už v recenzi na CD “Ot serdca k nebu” jsem se nad tímto neskutečným jevem dostatečně rozplýval).